Bejbinka OE-0448 sídlící nyní na letišti Aeroklubu ve Dvoře Králové nad Labem pochází z Rakouska, kde byla v roce 1959 vyrobena a do loňského roku i provozována a nadále tam i registrována. Nápad pořídit tuhle legendární krasavici padl na společné misi s Martinem Nepovímem v Indii, kde jsme ve volných chvílích probírali inzeráty a debatovali o jeho obnovované “Base“ Z-381, které by na laně slušelo něco dobového.
 

 
    Časy Bejbin a Krajánků jsou mojí oblíbenou dobou českého plachtění. Svezení na Z-24 na Rané a jeho 2 RC modely jsou toho důkazem. Proto jsme se s Martinem na jaře 2013 rozjeli do Mekky rakouského plachtění Spitzerbergu, podívat se na inzerovanou Gb. Její majitel pan Baumann nám ji ukázal mezi dalšími svými „hračkami“ a ve zdejším našlapaném hangáru se opravdu bylo na co dívat. Už při prvním setkání a osahání tak precizně udržovaného stroje nebylo daleko k rozhodnutí o koupi, které padlo hned na místě. Bejbinu jsem převzal po pravidelné prohlídce rakouským inspektorem až v květnu a převezl ji na ještě otevřeném vozíku do Dvora. Nyní už má zhotovený krytý transportní vůz ze sendvičových hliníkových panelů, což nám umožní účast na akcích mimo letiště a třeba i pokus o nějaký ten přelet. Kamarád ale říká, že při její klouzavosti by kumuly musely být tak hustě, že by vlastně bylo zataženo.
 

 
    Stálé místo našla na závěsu pod stropem hangáru, který původně sloužil Stratonu, se kterým si je váhově podobná. Jedná se o stroj v.č.41 vyrobený v roce 1959 v Rakousku a je tedy stejně stará jako já, ale ona už je po GO v roce 1996. Nálet má 706hod při 2606 startech , po GO pak 122 hodin. Od známých Gb 2b se však mírně liší tvarem směrovky, která je nahoře mírně zaoblená.
 

 
V letošním roce jsme spolu s kamarády nalétali cca 10 hod., z toho 2 dvouhodinovky, což je výkon obdivuhodný hlavně z pohledu nepohodlného posezení v těsném kokpitu. Starty byly aerovlekové za Z-226 a C-172 R, za kterou registruji velmi klidný vlek ustálenou rychlostí 90 km/hod. Na podzim se povedlo uskutečnit několik vleků za UL Skylarkem, který by měl být i nadále její dvorní vlečnou. Rozjezdy po lyži potažené nerezovým plechem jsou neskutečně pomalé a nabytí rychlosti cca 40 km/hod., potřebné pro odpoutání kluzáku od země, je doslova nekonečné, při absenci čelní složky větru vlastně nemožné. Po odlepení Bejbiny je už do odpoutání vlečné soupravy jen cca 200m a stoupání na snížený výkon probíhá při 2 m/sec.
 

 
Nyní se těšíme na další sezonu. Na jarní termiku již čeká i pořádný kožich, kukla a brýle. Po dokončení přípravků do tranďáku se snad Gb dočká i nějakého sletu či představení na leteckém dnu a to s Basou před sebou.
 

Jiří Vepřek