Letošní zima se vlekla opravdu dlouho. Že už je definitivně pryč potvrdily nejen přilétnuvší vlaštovky, ale i Ulf Kern, který odložil boty a opět začal chodit bos. První květnový víkend si ze Strausbergu od Berlína přijeli na Ranou zalétat se žlutou Bejbinou naši východoněmečtí kamarádi a protože si Ulf pořídil za rozbitého Pika náhradou z Ježowa čerstvě zgenerálkovou Cobru 15, stejný víkend ji také řádně provětral. S jarem stačil David Mach v Hronově odlétat s Orlíkem čtyři stovkové přelety. My na Rané jsme letos dali přednost cestování. V květnu to byl tradiční slet Bejbin. Tentokrát se uskutečnil v bavorském, resp. franckém Bambergu. Letiště po válce dlouho využívala americká armáda a teprve vloni předala městu Bamberg poslední objekty v areálu. Toho okamžitě využili pořadatelé Baby Treffen a celý průběh sletu se mohl odehrát stranou od běžného aeroklubového i komerčního provozu. Účast Bejbin a jejich derivátů byla opět hojná a i letos se představilo několik „novinek“, tj. čerstvě generálkovaných GB-II a III. Startovalo se převážně navijákem. Jako vlečné zde sloužily Piper Super Cub a dvouplošník Udet Flemingo z Wasserkuppe. Počasí bylo proměnlivé, ale užili jsme si nejméně dva slunečné dny. Po nedělním vydatném dešti se naše stany ocitly na malém vyvýšeném ostrůvku, obklopeném cca 20 cm vody. Celý kemp připomínal stanový tábor uprostřed rýžového pole kdesi v Asii. V pondělí a úterý se vyčasilo a tak se opět létalo. Od středy však měla přijít další fronta a tak se většina účastníků v úterý sbalila a navečer, včetně nás z Bambergu odjela.
 

-jm-