Tak jako každý rok, scházejí se uprostřed léta příznivci a řádní členové celosvětového Vintage Glider Clubu na společné akci, nazývané jednoduše Rally. Ta letošní byla již v pořadí 39. a konala se od 30. 7. do 6. 8. v sousedním Rakousku na letišti Spitzerberg (LOAS) na pravém břehu Dunaje nedaleko Bratislavy. Na akci bylo přihlášeno 125 pilotů se 75 historickými kluzáky a k tomu též spousta rodinných příslušníků a přátel. Rally byla věnována památce na jaře zesnulého zakladatele a dlouhodobě respektovaného prezidenta VGC, našeho přítele, pana Cristophera Willse. Nestálé počasí tohoto léta deštěm částečně poznamenalo i dva počáteční dny, ale zbytek pobytu vše dostatečně vynahradil. I přes to, že se spitzerberský letišťní prostor tísní mezi dopravními letišti Vídeň Schwechat a Bratislava Ivánka, byla pro účely Rally operativně zvýšena horní hranice na 6000 ft, což výškově umožňovalo dostatečné plachtění.
K naší účasti.
     Pokud to dobře počítám, tak z Česka, Německa a Slovenska nás dorazilo zhruba 10 členů POTK, z nichž tři udržujeme aktivní členství ve VGC. Ze svých zemí jsme si dovezli ranský kluzák Hol´s der Teufel a ultralehký naviják, Ulf Kern přivezl z Hronova Vláďou Dostálem laskavě půjčeného Orlíka VT-116, Josef a Igor Ott dorazili z rodného Slovenska se Šohajem LG-425. Situaci s původně přihlášeným „ranským“ Krajánkem OK-8560 podstatným způsobem zkomplikovala mizerná situace našeho státu, kdy nám pro všech šest, letos plánovaných zahraničních prezentací Ministerstvo kultury v květnu vystavilo povolení k výjezdům a hned v červnu toto povolení generální ředitel Národního technického muzea písemně vetoval. To je ten problém, když 100% vlastník (NTM) na renovaci tohoto vraku z depozitáře přispěl sotva 10% a nyní nekompromisně nařizuje. Co s tím, když už „kostky byly vrženy“, účast na všech letošních prezentacích zahraničním partnerům nahlášena a zaplatil jsem poplatky? Situaci za náš zbídačelý stát zachránil Zdeněk Kropáč, když mi kolegiálně nabídnul svého osobního žlutého Krajánka OK-8193, „ať tam mohu toho Krajánka předvést“. Díky ti, Zdeňku.
Rakouská negativa.
     Těžce jsem nesl, když jsem mnohonásobně musel vysvětlovat, proč je pro našeho Krajánka OK-8560 Rakousko nedůvěryhodná země a proto jsem s ním na zákaz, vycházejícím z našeho Ministerstva kultury nemohl vycestovat. Ceny leteckých služeb na letišti Spitzerberg jsou pro nás kapánek „hoch“. Např. aerovlek (vždyť naše Šohaje, Orlíci a žlutí Krajánci nestartují navijákem) do 1500 ft byl za 28,50 EUR, jedna noc v hangáru byla za 10 EUR.
Rakouská pozitiva.
     V Rakousku nic ani náznakem nenasvědčovalo, že by měli zájem zabavovat český majetek. Rakouský lid je k nám Čechům přívětivý. Je cítit ta léta ve společné monarchii a dnes i ta zeměpisná blízkost Bratislavy. Na letiště se sjížděla spousta návštěvníků, nemálo jich bylo i ze Slovenska, kteří si se mnou rádi popovídali. Pořadatel na každý den nabízel různé sponzorované kulturní a společenská vyžití. Po leteckoorganizační stránce této „mamutí“ akce nebyly problémy a vedení letiště nám vycházelo vstříc. Dokonce nebyl problém, když náš člen Ulf Kern vymyslel a realizoval ve čtvrtek specielní mezinárodní trojboj, při kterém po navijákovém startu Hol´s der Teufela z dráhy letiště přistál na samém vrcholu spizerbergského kopce. Tam pak, taktéž po startu naším navijákem doletěl na dvoumístném klouzavém padáku pořadatel příštího Rally, Litevec Benvenutas s předsedou VGC Janem Forsterem. Nahoře na kopci předal Ulf Teufela německému pilotu-akrobatu Christopfu Zahnovi („červený“ Habicht), který z vrcholu startem na gumě doletěl zpět na letiště. Na to pak padákem slétli dolů Ben s Ulfem, jež krátce poté navijákem vzlétl a perfektně provedl opakované přistání Teufela na vrchol. Na druhý start gumou dolů byl vybrán Angličan, resp. Skot David Weeks, který bezchybným letem „atrakci“ tohoto dne zakončil.
     I přes to, že v průběhu Rally drtivá většina pilotů využívala levnějších startů navijákem, já jsem k mnohahodinovému plachtění v termicky aktivním prostoru mezi jihozápadním okrajem Bratislavy, soutokem řeky Moravy s Dunajem u Děvína a starořímským sídlištěm Petronell-Carnuntum dostatečně využil spolehlivých služeb českého Z-24 Krajánka, VT-116 Orlíka a finského exota PIK-5c. Během tohoto týdenního setkání jsem měl příležitost, opět po roce se potkat s dobrými přáteli z celého světa, zvláště děkuji též zúčastněným našim kolegům z Českých Budějovic, soustředěných kolem Honzy Řehouška, rodinám Jožo a Igora Ottovým ze Slovenska, Raňákům, rakouským kamarádům Erichovi a Dietmarovi a skupině členů POTK z východních zemí Německa. Takže, ...konec dobrý, všechno dobrý.
 

Jirka Leník