Slavný „útěkový“ kluzák, který ve skutečnosti nikdy nevzlétl, přesto už byly postaveny jeho dvě repliky. Ta druhá, poslední, byla „zalétána“ letos 22. dubna na Velký pátek.
     Před dvěma roky, zadalo muzeum saského hradu Colditz k 65. výročí osvobození zajateckého tábora „Oflag IV C“ americkou armádou stavbu repliky kluzáku pro svou expozici. Původní kluzák zde pod hradní střechou, na půdě tajně stavěli v letech 1944 - 45 zajatí spojenečtí důstojníci. Kvůli včasnému osvobození tohoto hradního vězení v polovině dubna 1945 nedošlo k jeho praktickému použití, k plánovanému raritnímu úletu pomocí katapultu ze střechy hradu. V té době již téměř dokončený dvoumístný kluzák si následně odvezli na památku domů dílem sami stavitelé, dílem pak jejich osvoboditelé.
     Stavby velkoryse zadotovaného exponátu se ujala skupina pracovníků i dobrovolníků nedaleké letecké expozice Flugwelt e.V. z areálu letiště Altenberg - Nobitz. Během dvou let vzniklo dílo, které bude jistě přitažlivým magnetem pro návštěvníky hradu Colditz. Těsně před dokončením dostali tvůrci nápad, že když to má křídla, mohlo by to i létat. V březnu t. r. zkontaktovali prostřednictvím člena POTK Gerharda Maleschky našeho technika J. Leníka. Během březnové návštěvy německé dílny shlédli téměř dokončenou stavbu ve fázi potahování modrobíle kostičkovanou bavlněnou „cejchovinou“. Posoudili možnost na odzkoušení alespoň nějakého pohybu vzduchem, dřív než bude kluzák slavnostně předán do muzea. Uznali, že by „to“ mohlo přežít bezpečně nízký „skok“ gumovým lanem na rovině, ale pro běžný letový provoz naprosto nezpůsobilé. O měsíc později, v pátek 22. dubna byl rozložený kluzák převezen z areálu „státního“ letiště Altenberg - Nobitz na nedaleké plachtařské letiště Göpfersdorf, kde proběhlo vážení, seřizování a celková montáž. Mimo jiné bylo zjištěno, že tato replika je o 101 kg těžší, než jeho válečný vzor - podvyživenec. V odpoledních hodinách, po ukázkovém vzletu našeho nejstaršího kluzáku Hol´s der Teufel autovlekem a gumovým lanem, do překrásně vypracovaného pilotního prostoru Colditz Gleiteru postupně usedl Gerhard, pak Ulf Kern a naposled i Jiří Leník. S novým, vypínacím lakem ještě vonícím kluzákem absolvovali nepatrné skoky, ale jak znalci s dobrým zrakem tvrdili, byly to možná i lety. A tak si tohoto exota dovoluji zapsat do seznamu létaných typů.
 

Jirka Leník

     Na obrázcích je hrad Colditz v roce 1930 - jediný dochovaný snímek kluzáku z roku 1945 - létající replika postavená v devadesátých letech v Anglii - která je dnes umístěna v muzeu - další snímky zachycují v Německu postavenou repliku z 22. 4. 2011