Zpráva z 38. IVGR v anglickém Tibenhamu:
     V pátek 6. srpna tady bylo trochu termiky a předpověď, že to odpoledne skončí. Připravil jsem Krajánka na navijákový start, že když se chytím, tak si hodinku polítám. Startoval jsem přesně v poledne a po troše motání ve 200 metrech jsem se čapnul a po větru něco nastoupal. Když jsem měl asi 900 m, tak jsem 300 m pod sebou zahlédl Ulfa s HdT. Jelikož kolem nás nikde nikdo, tak jsem k němu aktivně sklesal. On to ale pochopil jako výzvu a nasadil východním směrem na Norwich. Já na to, když on, tak ho v tom nenechám samotného. Pomalu jsme spolu postupovali ve výškách od 400 do 900 m až jsme po hodině zahlédli na obzoru opar moře. Nad pobřeží jsme dolétli v bezpečné výšce tak 300 až 500 m a i po zaletění kilometr nad moře to kupodivu ještě trochu nosilo. Když jsme se pokochali pohledem z moře na místní rekreanty, tak jsme se posunky shodli na výběru plochy k přistání na břehu. Ulf s Teufelem udělal nad lidmi efektní průlet a otočil na přistání. Za ním já totéž a míň, než minutu po něm, jsem Krajánka posadil 20 m vedle Teufela. Za chvilku u nás zastavil anglický chasník s rodinou, kteří náš let nad mořem pozorovali. Jen nějak nemohl pochopit, kdo to na ostrovy imigroval a jak sem česká letadla bez motoru mohla doletět. Mapu jsme neměli, tak nám napsal jméno místní vesničky. Naštěstí jsem si dřív na papírek poznamenal telefon do Norfolk Gliding Clubu, takže Ulf mohl nahlásit koordináty přistání a kontaktovat našeho kamaráda Arna Anderse. Já se do světa, tedy na tento přelet, vypravil zcela bez peněz. Naštěstí Ulf s sebou nějaké měl, tak jsme za chvíli pili vítězné kafíčko na vyhlídkové terase pobřežní restaurace. Posléze jsme si nemohli odpustit promenádu po pláži a koupel nohou v opravdu studeném moři. Tři hodinky po přistání pro nás přijeli němečtí kamarádi Maleschkovi, Arno Anders se Stefanií Gester. Transportem příběh skončil a pak pršelo až do rána. Mysím, že v Čechách není moc takových bláznů, co si dovolí jen tak si zaletět „plachťákem“ a k tomu ještě historickým, vykoupat se k Severnímu moři.
     Fakt je, že jsme už dřív s Ulfem mluvili, jak by bylo pěkné podívat se letecky k moři. A teď nastala ta příležitost a já jsem si udělal ve svých 63 letech další radost.
 

Jirka Leník