Létání na vinném svahu nad řekou Unstrut a městem Laucha začalo už někdy v roce 1929. O tři roky později zde bylo založeno „Fliegerhorst Laucha“(hnízdo dravých ptáků) a ustaveny první plachtařské rekordy. Za války, té druhé světové, zde působila říšská plachtařská škola se 130 letadly a několika dalšími podřízenými středisky, mj. i Ranou. Po válce až do roku 1950 zde byla umístěna nemocnice.
     V roce 1952 bylo započato už v „novém“ Německu s obnovou plachtění. První rekord NDR zde ustanovil 18. 7. 1954 Kurt Götze 27:07 na GB IIb, jenž o tři měsíce překonal 30 hodinami Fritz Fliegauf na Šohaji (!). Počátkem šedesátých let bylo i v NDR létání řízeně tlumeno, plachtařská škola uzavřena a nakonec v roce 1976 letiště zcela zrušeno. Celý prostor byl zabrán „CA“, tedy spojeneckou armádou. Po roce 1989 nastala obnova leteckých aktivit a dnes na letišti působí kluby UL, modelářů, plachtařů, balonářů, letecká škola a centrální německé středisko pro mládež. Ve velkorysých plánech do budoucna je pamatováno i na penzion leteckých seniorů.
     „Naše“ každoroční zářijové setkání oldtimerů v Lauše se stává tradičním ve všech směrech včetně počasí. Zatím totiž ještě nikdy během tohoto sletu nepršelo. Foukal-li vítr, pak vždy od svahu a ne na svah. Startuje se převážně navijákem. K tradici patří i každodenní polední pauza na oběd a od 15 hod. odpolední káva s koláčovými zákusky organizovaná manželkami zúčastněných pilotů. Ve stejném týdnu pak také probíhá všude v okolí vinobraní, spojené s četnými dalšími tradičními doprovodnými akcemi.
     Letošní počasí bylo snad až příliš větrné. Tím byly i větší výšky dosahované na navijáku. Létalo se na dvousedadlovkách Bocian E a ASK 13, historickými větroni Grunau Baby IIb a Z-24 Krajánek. Lehké kluzáky Hols´ der Teufel a SG-38 z Nardtu však pro opravdu silný vítr zůstaly uložené v transportních vozech.
     V pátek předvedl za odborné asistence našeho všeuměla Františka jeden z pravidelných účastníků své cca třímetrové perfektně zpracované RC makety větroňů Cobra a Rhönbussard.
     Termika nebyla v poměru s větrem nějak zvlášť výrazná a tak jsme létali s Bejbinou a Krajánkem převážně ve stylu „nahoru-dolu“. Od pátku též probíhal ve zdejší plachtařské škole kurz instruktorů plachtařské akrobacie a tak se bylo neustále na co dívat.
     Sobotní vítr zesílil natolik, že jsme jen ráno pootevřeli hangár a brzy hned zavřeli. Vydali jsme se na individuální výlety po vinařském okolí. Ten den létala jen plachtařská škola a přiletělo-odletělo několik motorových návštěvníků. Večer pak tradiční promítání leteckých filmů, pečení kotlet a klobás. I když tentokrát zcela netradičně se k tomu pilo pivo místo obvyklého místního vína.
     V neděli se vítr zmírnil a už od dopoledne „brala“ termika. Zájemců o polétání s Krajánkem bylo hned více, patnáctiminutové kroužení vycházelo přesně od vypnutí nad navijákem ke hraně (závětrné) svahu a přistání, tak aby se mohli všichni ještě vystřídat a my mohli hned po poledni větroň připravit na zpáteční cestu domů.
 
Fotogalerie zde: Laucha 2008

-jm-