Na 36. International Vintage Glider Rally 2008 v rakouském Welsu jsem se těšila už od chvíle, kdy naši rakouští kolegové předložili mezinárodnímu výboru VGC návrh na její uspořádání. Věřila jsem, že to bude hezká akce, protože jsem se malou měrou podílela na překladech propagačních a informačních textů do češtiny, věděla jsem tedy, že organizátoři vše pečlivě připravili. Z iniciativy členů POTK Gottfrieda Balgy a Ericha Thalera si čerstvě znovuobnovená organizace VGC Austria na pomoc hostitelskému klubu „Weiße Möwe Wels“ přizvala také pomocníky z OSC Wasserkuppe, kteří mají s pořádáním podobných akcí zkušenosti.
     Wels najdete poblíž Linze, tedy nedaleko od českých hranic. Samotný příjezd probíhal naprosto bez problémů, po dobře značených cestách až ke správné bráně na obrovské letiště.
     Rozlehlý kemp, opatřen přípojkami vody, veliký bílý párty-stan, od rána do noci fungující jako restaurace a zároveň i společenský sál a briefingroom, dostatečné sociální zázemí a 24 hodinové služby pořadatelů v jednotném oblečení, to vše dalo tušit jedině příjemný pobyt na takovéto mohutné akci.
     Z českých a moravských zemí kromě naší jesenické tříčlenné výpravy přijeli ještě kamarádi z Rané, Hronova, Plzně a Českých Budějovic. Slovensko zastupovala rodina Ottů. Během sletu nás navštívili další dva jeseničtí kolegové. Každý den probíhal podobně, ráno do restaurace zakoupit čerstvé pečivo, případně celou snídani. V osm se otvíral obrovský hangár, kde byla „ustájena“ část zúčastněných větroňů. Většina jich ale parkovala podél kempu v krytých tranďácích, v 10 hodin briefing a mezitím či potom přesuny na obě startoviště, navijákové nebo aerovlekové. K vlekům sloužilo pět vlečných a dva navijáky. K tomu ještě vypomáhal „náš“ UL naviják, tedy vlastně jen pro starty Hols der Teufela. Organizace startů a přistávání byla zvládnuta na jedničku. Na starty se sice čekalo, ale dobu přiměřenou takovéto velké rally a množství kluzáků na gridu. Počasí převládalo spíše větrné. Kromě jednoho dne, kdy přecházela fronta, se dalo létat prakticky každý den. Většinou se jednalo o místní létání v termice, i když nebylo málo těch, kteří se snažili probojovat do Alp.
     Během sletu proběhly dvě tradiční společné akce. Na „mezinárodní večer“ se vždy všichni těší, je to veliký raut, pro který každá národní výprava připraví stůl s typickými pochoutkami. Stačí pak jen obejít celý sál, od každého ochutnat a … Na českém stole, umístěném mezi polským a slovenským, nemohlo pochopitelně chybět točené pivo, tentokrát náchodský Primátor, který přivezli naši hronovští kamarádi. K němu jsme měli připraveny olomoucké tvarůžky, utopence, chlebíčky a jiné dobroty, a tak jsme snad nezůstali pozadu. Nejžádanější lahůdkou byly však hronovské makové koláčky.
     Druhou příjemnou tradiční událostí sletu bývá „hostitelský večer“, který se vyznačuje netrpělivým očekáváním a zvědavostí účastníků, poněvadž jen organizátoři vědí, co přesně se bude dít. „Rakouský večer“ nás v ničem nezklamal. Zahájen byl interesantním představením pánského ( ! ) tanečního souboru Pichler Voigasplattler (http://www.voigasplattler.at/). Po té jsme byli pozváni k bohatému stolu a pohoštěni výborným teplým jídlem několika chodů, nejrůznějšími saláty a bohatou nabídkou nápojů. Obdivovali jsme personál restaurace, jak bravurně a bez potíží zvládá obsloužit těch několik set přítomných. Samozřejmě hrála hudba nejen k poslechu, ale i k tanci.
     Tento reprezentativní večer „zdarma“, ale i celá rally se mohla na vysoké úrovni uskutečnit především díky silnému sponzorovi, firmě Fronius, produkující svářecí techniku, ale i např. také baterie do větroňů.
     Když už člověk navštíví Rakousko, nelze se nepodívat do Alp, alespoň na krajíček. A k některému z krásných jezer. Během rally ve Welsu se nám podařilo vypravit se na několik zajímavých míst a splnit si tak „rodinnou“ část této plachtařské dovolené. Díky tomu budu vždycky tvrdit, že v Rakousku je nádherně, protože opravdu tam nádherně je.
     Mezinárodní slet v Rakousku prostě naplnil mé očekávání. Byla to sice obří akce s 230 piloty, se 105 historickými kluzáky a celkový počet zúčastněných osob se pohyboval kolem 500, ale organizace neškobrtla snad ani jednou. Kdo chtěl, dostal se do vzduchu. Kdo nechtěl, vyžil se i na zemi. IVGR totiž nejsou žádné závody. Účast na takové akci považujeme spíše za příjemnou dovolenou mezi přáteli z celého světa, kteří sice hovoří každý jinak, ale se kterými jsme naladěni na stejnou notu a rozumíme si. A pokud se sejdeme v krásném prostředí a když si při tom také trochu zalétáme, nemůžeme domů odjet zklamáni.
 
Fotogalerie zde: 36. IVGR, Wels

-Jiřina-