V roce 1937 se na Wasserkuppe konaly Rhönské mezinárodní plachtařské závody, které byly později uznány jako první mistrovství světa v plachtění. Téměř o půlstoletí později byl na tomto plachtařsky proslulém místě založen v roce 1982 Oldtimer Segelflug Club (OSC). U příležitosti těchto dvou významných výročí uspořádal OSC první týden v červenci "Rhönské plachtařské závody pro kluzáky". Náš POTK na těchto "závodech" (uvozovky jsou zde na místě – viz dále) reprezentoval ranský tým ve složení J. Leník, J. Mezera, G. Maleschka a U. Kern s kluzáky UL kategorie SG-38A (s gondolou) OK-A910, Hols der Teufel OK-A415 a ULF-1 D-NGFU. Mezinárodní účast podpořil rakouský tým z Welsu s kluzákem SG-38 D-9062 a po jednom účastníku z Itálie, Holandska a USA, již bez kluzáků. Dva SG-38 poskytl místní OSC, D-7038 a D-7052. Z Bavorska dorazil SG-38 D-7055 a dalším ULF-1 byl D-NNBH Martina Schaumanna. Na závěrečný víkend přibyl ještě Stammer-Lippisch-Zögling "Hangwind" D-2060 také z Bavorska. Ten však bohužel nelétal. Postaven byl podle originální dokumentace stejně jako náš Glajtr v roce 1999, ale od té doby prakticky moc nelétal. Ačkoliv jde o novostavbu a kluzák je vybaven vypínačem vlečného lana, nepovolil německý letecký úřad LBA jiný způsob vzletu než jen pomocí gumového lana. Přesto musel být, tak jako každé jiné letadlo, vybaven minimálně rychloměrem.
    Sobota 30. 6. byla vyhrazena příjezdům, večer pak předseda OSC K. H. Kellermann slavnostně zahájil akci ve společenské místnosti nových klubových prostor.
    V neděli 1. 7. se konal úvodní brífink v "Segelflugschule Wasserkuppe". Po něm následoval první letový den. Startovalo se na mírném SW svahu, vyhrazeném pro "gumicuky". O zpětný transport se staraly dva traktory, také oldtimery, vybavené přepravními podvozky. Ačkoli foukal svěží vítr, létalo se jen rovně dolů a lety nebyly delší půl minuty. Ke svahování se rozhodli jen Němci s druhým ULF-1, ti však startovali ze svahu těsně pod radarem, který tu zbyl jako jediný z celého velkého amerického vojenského komplexu, na vrcholku kopce. Celý den se střídáme za kniplem, u gumového lana, nebo vzadu u ocasu kluzáku jako "haltmanschaft", kde každá parta má svůj vlastní systém. Ten den se uskutečnilo 40 "gumicuků". Není divu, že jsme k večeru už unavení. Dva závodníci se vybavili GPS a přihlásili své "výkony" do OLC!
    V pondělí ráno se probouzíme mlhy, vlastně do mraku. Není divu, vždyť jsme více než 900 m nad mořem. Ještě že jsme se nechali přemluvit k bydlení v "Ringhausu" a nepostavili si zde stany. Celé dopoledne jsme tedy strávili v muzeu. Je od naší poslední návštěvy zde úplně přestavěné. Přibyla nová prostorná hala a tak se výstavní plocha zvětšila o více než dvě třetiny. Odpoledne se oblačnost rozestoupila a tak se létá/skáče ze stejného místa jako včera. V provozu jsou jen dva německé SG-38. ULFisti si své UL aparáty berou na západní svah u mohyly a létají dokonce termiku! Ten den bylo provedeno 23 startů. Blíží se večer, jdeme se připravit k autobusu, který nás má všechny dopravit dolů do Gersfeldu. Místní hasiči tam totiž také oslavují 75. výročí existence jejich spolku a vyzvali nás k vyřazovací soutěži šestičlených družstev v přetahované lanem. Byli jsme s Jirkou zařazeni do mezinárodního týmu "zbytku světa" spolu s Rakušany a Holanďanem. Těsně před odjezdem ale přichází zpráva, že náš kamarád Ulf Kern přistál někde dole pod kopcem na poli. Opouštíme tedy od hasičské zábavy a jedeme hledat to pole.
    V úterý ráno opět mraky až na zem. Předpověď ale předpovídá několikahodinové okno. Pak se má počasí radikálně zhoršit. Hned po brífinku se oblačnost trhá a tak se jde opět "létat". Tentokrát s novým SG-38 OSC a naším HdT. Disciplíny těchto závodů spočívají v plnění zkoušky "A". Podivné "závody". Jak může někam doletět na SG-38 stokilový pilot? Každý den tak tuto soutěž pravidelně vyhrává slečna pilotka Diemut. Snad až si tu každý odlétá svých povinných 5 gumicuků, začnou se létat aspoň nějaké zatáčky, ve smyslu zkoušky "B". Odpoledne jsem si vyrazil na pěší túru kolem. Lesní porost je zde také silně poznamenán vichřicí "Kiril". Asfaltová dráha je o polovinu prodloužena, přibyly zde nové budovy, vesměs základny pro padáčkáře. Bývalé vojenské objekty jsou zcivilizované a slouží převážně k ubytování výprav turistů, ale i jako "školy v přírodě pro mládež". Na vrcholku kopce zůstala už jen jediná kupole obřího radaru, ale přibyl nový les komerčních antén. Nové prostorné objekty zdědil též OSC. Starý hangár už slouží jen k úschově vlečného Flaminga. Déšť přicházející fronty mne zahnal pod střechu společenské místnosti.
    Další dny trvá nehostinné vlhké počasí, kterého využíváme k výjezdům dolů do nížin. Oblíbili jsme si jednu italskou restauraci v Gersfeldu a tak tam končí všechny naše výlety.
    Změnu počasí slibují až na pátečním brífinku. Odpoledne se opravdu vyčasilo. Vane silný W vítr a odhání oblačnost pryč. Chystáme se na létání, místní váhají. Vítr totiž vane od západu a plocha u mohyly je vyhrazena pouze pro UL a modeláře. Německé Glajtry jsou ale v "normální" kategorii a cvičná louka, která nám až dosud k létání sloužila, je ovlivněna turbulencí nejvyššího svahu s radarem. Táhneme tedy na start nad "Kobylí hlavu" (jeden z menších vrcholků Wasserkuppe) jen HdT, oba ULF-1 a našeho SG-38. Jako první odstartoval Ulf Kern s HdT. V silném větru létal necelých 11 minut a přistál aby jsme se všichni stačili vystřídat. Mezitím se připravil Jirka ke startu s naším SG-38 s gondolou. Jsme domluveni, že bude létat co to půjde a střídat se bude na HdT. Když Jirka v pořádku "sedí" nad svahem jako poštolka, jdeme startovat HdT s rakouským pilotem. V okamžiku, kdy jsme všichni odvráceni od svahu, náš SG padá v ostré zatáčce k zemi. Pilot leží v troskách, ale je při vědomí a hýbe všemi končetinami. Zakrátko přilétá záchranný vrtulník a odváží ho k ošetření na kliniku ve Fuldě.
    Sobota 7. 7. Ačkoli jsou účastníci poznamenáni včerejší událostí, "závody" pokračují. Počasí je slunečné, vítr mírný SW. Gumicuky (13) se odehrávají na obvyklé louce, ale slouží spíš k propagaci historie plachtění pro množství víkendových výletníků. Navečer se ve starém hangáru odehrává slavnostní hangárpárty k 25. výročí klubu. Já dávám přednost podvečerní procházce po okolí a brzkému uložení se ke spánku. Kdo ví, kdy se sem zase někdy podívám? Jinak bylo provedeno účastníky "Rhönských plachtařských závodů Glajtrů" během tohoto týdne 93 startů gumou v souhrnném čase 1 hod., 31 min., 34 vt.

-jm-