Žhavá novinka na české obloze.....

(Jiří Leník a Jan Kárník)

Počátky konstrukce tohoto kluzáku s ojedinělým názvem, jež u nás znamená "Vem to čert", spadají až do roků 1923 - 24. Jako konstruktér je uváděn Alexander Lipisch. Právě výrobou prvních 8 kusů tohoto typu zahájil v r. 1927 výrobu kluzáků ve své nové firmě v Poppenhausenu Alexander Schleicher (AS). Na dalších úpravách pracoval vývojový pracovník DFS, následně proslavený konstruktér Hans Jacobs. Ve dvacátých a třicátých létech bylo v Německu a dalších státech postaveno více kusů tohoto impozantního představitele tehdejší konstrukční školy. Také u nás bylo ve 30. letech podle upravených plánů postaveno několik kusů. Uvádí se, že to bylo v Olomouci, Konici na Moravě, Zlíně, Valašském Meziříčí, Moravské Ostravě, 3 kusy v Přerově a Jindřichově Hradci.

Před dvěma roky došlo k ústní dohodě o mezinárodní, ryze soukromé spolupráci na společném projektu, cílem kterého bylo po 80 letech postavení kluzáku Hol´s der Teufel a uvedení do letového provozu. Z německé strany hranice do tohoto projektu vložili své soukromé prostředky a práci bratři Gerhard a Achim Maleschkové spolu s dalšími kamarády a z české strany se svým soukromým finančním a pracovním podílem zapojili Jiří Leník, Jan Krejčí a další jejich kamarádi. Realizace této neziskové stavby by nebyla možná bez poskytnutí výrobních prostor v areálu Aeroklubu Raná u Loun - nositele tradic plachtění.

Práce na vytvoření létajícího kluzáku Hol´s der Teufel, které v rozsahu 3000 hodin byly v průběhu dvou roků bezplatně odpracovány (o finančních nákladech ani nemluvě), došly do finálního stavu tak, že bylo zamýšleno k datu rozšíření EU - 1.5.2004 symbolicky provést na letišti Raná u Loun zálet.

Poslední kontroly však probíhaly dlouho do noci a tak byl první let proveden až v neděli 2. května. Jako první za řízení stroje usedl stavitel, technický dozor a zalétávací pilot v jedné osobě Jiří Leník. Starty byly prováděny za navijákem pro rogala, paraglidy a ultralehké kluzáky, jež poskytli něměčtí kolegové. Dále létali Ulf Kern a Gerhard Maleschka, pak moje maličkost (Jan Kárník) a Jindřich Semler. Poslední start patřil opět Jirkovi Leníkovi. Celkem 11 letů v délce 32 minut. Pak přišel déšť a to byl konec.

Moje dojmy z letu: Dostat moji osobu do kabiny létajícího stroje byl pro mne a další dva kolegy skutečný oříšek (195cm/100kg). Kokpit sám o sobě je veliký dost, ale vstupní otvor byl koncipován pro podvyživené piloty, jací vyrůstali v Německu za hospodářské krize ve třicátých letech. Přístrojový panel žádné přístroje nemá a tak byl na vzpěru křídla pro účely zalétávání namontován sdružený elektronický přístroj pro rogala. Pedály nožního řízení tvořené jednou latí na čepu nebudily mnoho důvěry (na SG-38 jsou o mnoho luxusnější), nicméně se za letu ukázaly jako vyhovující a funkční. Kabina dále obsahuje sedačku, upínací pásy, ocelovou řídicí páku a lanko vypínače tažného lana.

Start je snadný, větroň vzlétá cca při 45-50 km/h. Nedoporučuji zpočátku příliš přitahovat, aby nedošlo k dotyku ostruhy se zemí (u SG-38 může být použita téměř celá výchylka - tedy s mojí váhou). Asi v pěti metrech jsem plně dotáhl řízení a počal stoupat. Připomínám, že kluzák je vybaven jen předním závěsem a během vzletu na navijáku je nutno mít téměř celou dobu startu přitaženo. Rychlost vleku byla od 53 do 60 km/h. Dosáhl jsem výšky 220-240m proti větru cca 1-3 m/s na 800m laně. Na konci vleku jsem trochu povolil řídicí páku a po chvilce lano vypnul automat. Následoval let po okruhu. Citlivost řízení je příjemná a překvapivě dostatečná i při malých rychlostech. V zatáčkách se pilot nemusí příliš namáhat s koordinací řízení, kluzák je provádí prakticky sám. Během letu po okruhu jsem letěl rychlostí od 50 do 90 km/h, síly v řízení byly malé a kluzák překvapivě obratný. Transformovat rychlost kluzáku zpět na výšku je prakticky nemožné, odpor vítězí na celé čáře nad kinetickou energií stroje. Klouzavý poměr se zdá být o trochu lepší než u SG-38, dle údajů na přístroji odhaduji cca 13 při 55km/h. Kluzák nemá brzdy, místo dopadu lze ovlivnit jen umístěním 4té zatáčky, či provedením skluzu.

Přistání je velmi snadné, rychlost na finále stačí cca 60-65km/h, vytrácení rychlosti ve výdrži je překvapivě dlouhé ve srovnání s SG-38 díky velké ploše křídla (20m2). Kluzák se prosedl při rychlosti 39-40km/h. Dojezd na lyži byl dlouhý cca 10m. Následovaly úkony směřující k vyproštění mé osoby spoza ovládacích prvků a posléze i kabiny bez nutnosti použití mechanizace.

Závěr testu: *****, VELMI DOPORUČENO.

Hol´s der Teufel byl uveden do provozu pod rejstříkem Aeroklubu České republiky jako OK - A415.

Fotografie ze záletu najdete v naší fotogalerii...