Už jednou byl Zdeňkem Plačkem napsán do Zpravodaje článek "Orlík zemřel, nechť žije Orlík !" Různé okolnosti umožnily, že podobná situace nastala i nyní, kdy jeden Orlík musel zcela zaniknout aby mohl vzniknout nový ... VT 116 Orlík II OK-7405 v.č. 151705 si svoji plachtařskou kariéru odlétal na mikulovském letišti v Aeroklubu Jeseník. Poslední let měl 13. 7. 1989 a jeho deník se uzavřel na 2180 hodinách a 21. minutě. O několik let později, 8. 12. 2002 byl na letišti Raná u Loun naposledy smontován. Po důkladném vyfotografování se tento zajímavě zbarvený Orlík (bílý s červenými doplňky, stříbrnými plátěnými povrchy a žraločí tlamou) rozebral, křídla a výškovka se odložily na hanbálky. Trup se důkladně odbarvil a očistil, aby byl připraven do GO v Medlánkách. Proč jen trup - to už pilný čtenář našeho Zpravodaje jistě ví. Trup z jesenického Orlíka byl použit pro křídla M-35 a dnes jako M-35 opět létá. Dne 11. 6. 2003 byl totiž v Medlánkách zalétán další přírůstek do ranské oldtimer flotily, M-35 OK-2403 v.č. 2.

Tato M-35 má poněkud zajímavou historii. Jako druhý prototyp byla vyrobena v roce 1968 v Brně pro plachtařské mistrovství světa v Lešně. Po mnoha peripetiích byla na začátku osmdesátých let přidělena na Ranou jako osobní stroj Františka Málka. Po skončení životnosti trupu (pozn.: z jedenáctého prototypu Standartu), byl kluzák zrušen. Zbylá křídla pak byla namontována na jiný trup Orlíka VT 116 a létala dál pod imatrikulací OK-8416 do roku 1989, kde se tento kluzák v Plzni Letkově srazil s VSO 10. Pilot vyskočil na padáku a kluzák sám tvrdě dopadl na zem, přičemž se zcela zdemoloval trup a poškodila křídla. My (pozn. - Raňáci) jsme tato mezitím již opravená křídla objevili loni na Sazené v hangáru, zapadaná prachem. Slovo dalo slovo a M-35 "druhá" (jak říkají medlánečtí "šestatřicítka") opět nad Ranou létá. Její palubní deník začíná na oněch 2180 hodinách a 21 minutách svého trupu, je tak více než důstojným pokračovatelem jesenického Orla. O tom jak se tato M-35 povedla se sami určitě přesvědčíte na sletu POTK v Křižanově, kde bude se svou starší sestrou reprezentovat jedny z našich posledních dřevěných konstrukcí.

Za realizaci projektu M-35 OK-2403 musím zvláště poděkovat Janu Sýkorovi ml. za to jak nám vyšel vstříc, Jaromíru Hendrychovi za nejen finanční podporu a entuziasmus, Luďkovi Souhradovi za získání křídel, Hanáčkům za zprostředkování Orlíka z Jeseníku, Michalovi Šťastnému za krásné zbarvení a všem v Aveku za dobře odvedenou práci.

T. Mezera