Deníček z IVGR 2017 v Dunaujvaros
Napsal: 1.8.2017, 13:58, úterý
Neděle 30. 7.
Vyrazili jsme v půl desáté ráno z Rané v Ulfovo autě a s Krajánkem v přívěsu. Cestou zdržení na D1, kde jsme 2 km úsek zdolali za hodinu dvacet. Třicítky (teploty) nejsou pro dlouhé cestování v autě bez klimatizace zrovna nejpříjemnější a tak jsme odpoledne sjeli z dálnice ještě před Břeclaví. Pizza pro nás, auto pak dostalo pak dostalo do nádrže místo obroku něco nafty. Průjezd oběma hranicemi byl hladký. Poslední zdržení bylo, jak jinak, blouděním při hledání letiště. Ač mně ráno před odjezdem Ulf informoval, že má vše řádně zadáno v navigaci a nemusím se starat, ocitli jsme se v centru města Dunajvaros. Následné Ulfovo zmatkové ježdění městem jsem rázně ukončil povelem ke kuřácké pauze na parkovišti. Zapnul jsem mezitím vzadu v autě zaštrachaný můj PC a našel ve svém archivu mapku okolí města. Ulf si opět zadal do navigace město těsně (20 km) za letištěm, zamáčkl cigaretu a řekl: "jedeme". Ouha, byli jsme opět na dálnici a tam, jak už je známo, tahle letiště nebývají. Mezi tím se soumrak začal měnit v tmu. Bylo už jasné, že si stany na místě za světla už nepostavíme. Přibližně ve stejnou dobu vyrazil další člen našeho týmu Jirka na cestu z Litoměřic. Vyluštil jsem z obrázku v PC název malého městečka poblíž letiště, Ulf zamáčkl druhou cigaretu a nervózně zadal nový cíl do navigace. Ta nás konečně svedla z dálnice a pak, už za úplně tmy to byla "brnkačka". Našli jsme letiště, odstavili Krajánka do řady ostatních tranďáků a šli stavět stany. Jenže plocha byla tak rozpálená (35°C), že mi to stavění stanu připadalo, že jsem na plátu právě vyhaslých kamen
Pondělí 31. 7.
Ráno, ještě před zahajovacím brífinkem dorazil Jirka. Hned po "otvíracím ceremoniálu" jsme šli hledat nové místo pro naše stany. To bylo sice velmi pěkné, s výhledem na dráhu a poblíž kontejneru se sprchami, ale ten žár při očekávaných vysokých teplotách bychom asi nepřežili. Celkem volné místo ve stínu stromů bylo ještě hned před vjezdem do areálu blízko hlavní silnice, sice "jen" s klubovými toaletami a sprchami v plechové boudě, ale ve stínu. Krajánka jsme nechali zatím v přívěsu, vítali se z kamarády a i těmi, kteří se minulý týden zúčastnili Randezvous na Rané. Prohlídli jsme si areál, přihlásili se v "Rally Office" a občas i sledovali probíhající provoz. Navijáky jsou dva, naše Herkulesy III a IV. Jako vlečné slouží dvě Bellanca Citabria a jedna Bellanca Scout, v záloze je 1 Morane. Stojí tu odstavené Anduly An-2 a nějaké Cessny. Sociální zázemí dobré. Každých 200m je kontejner se sprchami a toaletami. V jednom z hangárů je "brífink room" a občerstvovny. Tam se i podávají snídaně, obědy a večeře na předem zakoupené poukázky. Letový provoz pokračoval až do večera. Sluneční žár se se "západem" změnil v horkou pec rozpálené země. Místní kropí z hadice cesty a květinové živé ploty kolem. Ale voda se během minuty hned vypaří a horko zůstává. Domlouváme se, že Krajánka půjdeme složit hned brzy ráno do sedmé hodiny, kdy horko ještě není takové. V kempu nefunguje wifi a tak to jdu ještě večer reklamovat do "office".
Úterý 1. 8.
Za pomoci kamarádů z Berlína jsme sestavili Krajánka a pak teprve šli snídat. Brífink už opět v rozpáleném plechovém hangáru. Pořadatelé nás informují, že je tu přítomno 80 historických větroňů a 120 pilotů, nejdelší včerejší let byl něco přes dvě hodiny, nalétaly se i nějaké kilometry. "Brazilec" Johannes s Olympií Meise 105 km. Po brífinku opět běžný letový provoz. Já jsem se odebral spolu s ostatními kolegy z mezinárodního výboru VGC ke společnému rokování v klubové učebně. Trvalo téměř dvě hodiny, ale byl jsem rád že jsem je strávil v klimatizované místnosti. Pak ještě následovala schůzka z dánským redaktorem jejich "oldtimer" občasníku u Jirkova stanu na téma "Šedý vlk" a "Krajánek". Ulf odešel zachmuřen, nejspíš létat. Po obědě (chléb s "lovečákem" a rajčetem) jsem zjistil, že wifina naskočila a tak jsem se pustil do tohoto zpravodajství ve formě deníčku. Úmorný žár opět po celý den. Přesto, nebo právě proto se opět létá. Od 19oo v hangáru mezinárodní večírek. Kolem půlnoci teplota mírně klesla a tak se dá i spát. Toho dne se uskutečnilo 32 startů navijákem a 40 aerovleků. Řádově to byly lety v desítkách minut. Rekordem dne byl tříhodinový místní let z aerovleku. Nejdelší let z navijáku byl 2 hod. holandské Ka 4.
Středa 2. 8.
Brífink tu obvykle začíná o deset minut později, lidem se do rozehřátého hangáru moc nechce, i když venku na slunci je to snad ještě horší. Ulf se opět svezl s Petrelem. Krajánek odpočívá na sluníčku. Navijáků bylo tentokrát 32 a 40 aerovleků. Nejdelší let měla německá Weihe (1:07 hod.) a z navijáku 42 minut Ka 6. To značí, že počasí nebylo zrovna plachtařské. Večer následovala letní členská schůze VGC s poměrně bouřlivou diskusí kolem volby vice presidentů. Ve vedení klubu nastaly poměrně rozsáhlé změny a byla oznámena místa konání příštích VGC Rally až do roku 2021. My jsme pak ještě poseděli u sponzorského vína z Toskánska s rakouským POTK kolegou Erichem a německými sousedy v kempu.
Čtvrtek 3. 8.
Ranní brífink se opět opozdil. 15 minut po termínu pořadatelé zjistili, že jim do této části hangáru zmizel elektrický přívod. Iniciativně se vzniklé pauzy chopili lidé z VGC a velice humorným vystoupením se dražily nalezené předměty za startu a ze sprchových kontejnerů. Dorazil náš polský kamarád Miroslaw s Fokou. Ulf odjel z Krajánkem na start, ten den si konečně trochu zalétal. Já s Jirkou jsme se jeli podívat do města, poobědvali jsme velmi chutně v klimatizované restauraci, nakoupily nezbytnosti jako balíky z vodou a chleba. Došli jsme až k vyhlídce na Dunaj. Létání toho dne bylo o trochu vydatnější, 31 navijáků a 54 aerovleků. Nejdelší let byl se švýcarským Moswey (3°21´) a T 21 (2°32´) z navijáku. Večer opět v kempu u vína, tentokrát se slovenskými majiteli O. Roseckého Pionýra Jánom a Boženou.
Pátek 4. 8.
Dnes byl začátek brífinku opožděn jen o 5 minut. Piloti nejdelších včerejších letů byli odměněni dárky od sponzorů. Od rána trochu pofukoval vítr, a i když foukal odněkud ze Sahary, přinášel malé osvěžení s nadějí zlepšení termického počasí. Ulf dopravil Krajánka opět na start. Jirka si trochu polétal se žlutou Bejbinou berlínských kamarádů. Zakusil i nepříjemný zážitek, když při nahazování vlečné Bellanca Scout došlo ke vznícení benzínových výparů v motorovém prostoru. Během minuty byla vlečná v plamenech. Lidé honem odstrkávaly do bezpečné vzdálenosti své dřevěné miláčky, místní marně sháněli na startu povinný služební hasičák, několik lidí pohotově vytáhli malé hasící přístroje ze svých nedaleko zaparkovaných aut, když v tu začaly vybuchovat nádrže v letadle. Nesl jsem zrovna kolegům vychlazenou láhev s minerálkou, když mně za zvuků sirény předjelo hasičské auto. Bylo už pozdě. Z letadla zbyl jen požárem pokroucený skelet a kruh vyhořelé trávy.
Touto událostí byl samozřejmě poznamenán „národní večer hostitelů“ s gulášem a štrůdlem (za 7€) a vystoupením jazzové skupiny Erika Kertész Avenue.
Toho dne bylo 36 aerovleků a přibližně stejně navijáků. 21 letů bylo delších než hodinu. Nejdelší lety dne: Weihe 3°02´ z aerovleku a Moswey z navijáku 2°49´.
Sobota 5. 8.
V časných ranních hodinách mne probudil silný vítr, jenž nemilosrdně cloumal mým stanem. Okamžitě jsem vyběhl na plochu před hangáry, kde stálo po celý čas množství ukotvených větroňů pod širým nebem. Tam už bylo hemžení domorodců a i dalších účastníků sletu. Potkal jsem Ulfa, který mi potvrdil, že Krajánek byl od večera v bezpečí hangáru. Postupně jsme tedy téměř všechny venku kotvící větroně uklidili pod střechu. Pomáhal jsem Holanďanům, protože povely v jejich jazyku byly přece jen srozumitelnější, než maďarština domorodců. Nakonec ještě dorazil Jirka s dalšími kotvami, ale už nebyly zapotřebí. Ke stanu jsme se vrátili někdy v půl čtvrté. Pohledem na radarové odrazy bylo vidět, že nás asi 150km severně míjela mohutná bouřka, zde se projevil jenom „průvan“ jejího jižního okraje. Dali jsme si na lavičce u stanů s Ulfem ranní cigáro a pivo, vítr zeslábl, nespadla ani kapka a tak jsme opět zalezli do pelechů.
Brífink začal kupodivu přesně načas. Dnes nás čekají mírnější teploty,“jen“ do 35°C. Fouká mírný severozápad. Dnešní sobota je ve znamení oldtimerů, odpoledne tu má být „spanilá jízda“ starých automobilů a již po skončení brífinku přiletěly motoráky Kánya a Gawron s hvězdicovými motory z klubu Gold Oldies Budaörs. Nalétalo se přes 100 hodin, 55 aerovleků a 25 navijáků.
Nejdelší let z navijáku T.21Sedberg 4°41´a 4°59´ Moswey z aerovleku. Christ. Ueckert s Minimoou si zapsal do OLC 134 km přelet.
Neděle 6. 8.
Letový provoz je zrušen v očekávání příchodu studené fronty. Připojili jsme se s Jirkou k výletu „Brazilce“ Johanese, který se vydal pátrat po křídlech z jeho Bergfalka Mü13D, která v roce 1989 věnoval do připravovaného muzea v Budaörs. Na tehdejší IVGR zde v Maďarsku totiž při tvrdém přistání byl jeho trup zcela zničen. V Budaörs nakonec slibované muzeum z nedostatku finančních prostředků nevzniklo, ale dozvěděli jsme se, že křídla jsou nejspíš na letišti Atkar u Gyöngyös, kde sídlí další parta nadšenců do oldtimerů. Jedno z křídel jsme zde opravdu objevili a Johanes si vyjednal jeho převoz do muzea v Mnichově. V jejich hangáru bylo kromě anglické Ka 2 a Cobry 15 několik opravdu zajímavých letuschopných historických motoráků. Na zpáteční cestě jsme při průjezdu Budapeští potkali mocnou bouřku studené fronty. Večer na letišti s rockovou kapelou Meteorite s noční bouřkou a lijákem.
Pondělí 7. 8.
Zataženo nízkou oblačností, dopoledne mrholí. Výlet do průmyslového města Dunaujváros.
Úterý 8. 8.
Slunečný den po přechodu front slibuje plachtařskou termiku. Jirka sedá do Standard Austrie, Ulf do Antonova A-15. Oba si s těmi „véčky“ (motýlkové ocasní plochy) polétali více než hodinu.
Vyrazili jsme v půl desáté ráno z Rané v Ulfovo autě a s Krajánkem v přívěsu. Cestou zdržení na D1, kde jsme 2 km úsek zdolali za hodinu dvacet. Třicítky (teploty) nejsou pro dlouhé cestování v autě bez klimatizace zrovna nejpříjemnější a tak jsme odpoledne sjeli z dálnice ještě před Břeclaví. Pizza pro nás, auto pak dostalo pak dostalo do nádrže místo obroku něco nafty. Průjezd oběma hranicemi byl hladký. Poslední zdržení bylo, jak jinak, blouděním při hledání letiště. Ač mně ráno před odjezdem Ulf informoval, že má vše řádně zadáno v navigaci a nemusím se starat, ocitli jsme se v centru města Dunajvaros. Následné Ulfovo zmatkové ježdění městem jsem rázně ukončil povelem ke kuřácké pauze na parkovišti. Zapnul jsem mezitím vzadu v autě zaštrachaný můj PC a našel ve svém archivu mapku okolí města. Ulf si opět zadal do navigace město těsně (20 km) za letištěm, zamáčkl cigaretu a řekl: "jedeme". Ouha, byli jsme opět na dálnici a tam, jak už je známo, tahle letiště nebývají. Mezi tím se soumrak začal měnit v tmu. Bylo už jasné, že si stany na místě za světla už nepostavíme. Přibližně ve stejnou dobu vyrazil další člen našeho týmu Jirka na cestu z Litoměřic. Vyluštil jsem z obrázku v PC název malého městečka poblíž letiště, Ulf zamáčkl druhou cigaretu a nervózně zadal nový cíl do navigace. Ta nás konečně svedla z dálnice a pak, už za úplně tmy to byla "brnkačka". Našli jsme letiště, odstavili Krajánka do řady ostatních tranďáků a šli stavět stany. Jenže plocha byla tak rozpálená (35°C), že mi to stavění stanu připadalo, že jsem na plátu právě vyhaslých kamen
Pondělí 31. 7.
Ráno, ještě před zahajovacím brífinkem dorazil Jirka. Hned po "otvíracím ceremoniálu" jsme šli hledat nové místo pro naše stany. To bylo sice velmi pěkné, s výhledem na dráhu a poblíž kontejneru se sprchami, ale ten žár při očekávaných vysokých teplotách bychom asi nepřežili. Celkem volné místo ve stínu stromů bylo ještě hned před vjezdem do areálu blízko hlavní silnice, sice "jen" s klubovými toaletami a sprchami v plechové boudě, ale ve stínu. Krajánka jsme nechali zatím v přívěsu, vítali se z kamarády a i těmi, kteří se minulý týden zúčastnili Randezvous na Rané. Prohlídli jsme si areál, přihlásili se v "Rally Office" a občas i sledovali probíhající provoz. Navijáky jsou dva, naše Herkulesy III a IV. Jako vlečné slouží dvě Bellanca Citabria a jedna Bellanca Scout, v záloze je 1 Morane. Stojí tu odstavené Anduly An-2 a nějaké Cessny. Sociální zázemí dobré. Každých 200m je kontejner se sprchami a toaletami. V jednom z hangárů je "brífink room" a občerstvovny. Tam se i podávají snídaně, obědy a večeře na předem zakoupené poukázky. Letový provoz pokračoval až do večera. Sluneční žár se se "západem" změnil v horkou pec rozpálené země. Místní kropí z hadice cesty a květinové živé ploty kolem. Ale voda se během minuty hned vypaří a horko zůstává. Domlouváme se, že Krajánka půjdeme složit hned brzy ráno do sedmé hodiny, kdy horko ještě není takové. V kempu nefunguje wifi a tak to jdu ještě večer reklamovat do "office".
Úterý 1. 8.
Za pomoci kamarádů z Berlína jsme sestavili Krajánka a pak teprve šli snídat. Brífink už opět v rozpáleném plechovém hangáru. Pořadatelé nás informují, že je tu přítomno 80 historických větroňů a 120 pilotů, nejdelší včerejší let byl něco přes dvě hodiny, nalétaly se i nějaké kilometry. "Brazilec" Johannes s Olympií Meise 105 km. Po brífinku opět běžný letový provoz. Já jsem se odebral spolu s ostatními kolegy z mezinárodního výboru VGC ke společnému rokování v klubové učebně. Trvalo téměř dvě hodiny, ale byl jsem rád že jsem je strávil v klimatizované místnosti. Pak ještě následovala schůzka z dánským redaktorem jejich "oldtimer" občasníku u Jirkova stanu na téma "Šedý vlk" a "Krajánek". Ulf odešel zachmuřen, nejspíš létat. Po obědě (chléb s "lovečákem" a rajčetem) jsem zjistil, že wifina naskočila a tak jsem se pustil do tohoto zpravodajství ve formě deníčku. Úmorný žár opět po celý den. Přesto, nebo právě proto se opět létá. Od 19oo v hangáru mezinárodní večírek. Kolem půlnoci teplota mírně klesla a tak se dá i spát. Toho dne se uskutečnilo 32 startů navijákem a 40 aerovleků. Řádově to byly lety v desítkách minut. Rekordem dne byl tříhodinový místní let z aerovleku. Nejdelší let z navijáku byl 2 hod. holandské Ka 4.
Středa 2. 8.
Brífink tu obvykle začíná o deset minut později, lidem se do rozehřátého hangáru moc nechce, i když venku na slunci je to snad ještě horší. Ulf se opět svezl s Petrelem. Krajánek odpočívá na sluníčku. Navijáků bylo tentokrát 32 a 40 aerovleků. Nejdelší let měla německá Weihe (1:07 hod.) a z navijáku 42 minut Ka 6. To značí, že počasí nebylo zrovna plachtařské. Večer následovala letní členská schůze VGC s poměrně bouřlivou diskusí kolem volby vice presidentů. Ve vedení klubu nastaly poměrně rozsáhlé změny a byla oznámena místa konání příštích VGC Rally až do roku 2021. My jsme pak ještě poseděli u sponzorského vína z Toskánska s rakouským POTK kolegou Erichem a německými sousedy v kempu.
Čtvrtek 3. 8.
Ranní brífink se opět opozdil. 15 minut po termínu pořadatelé zjistili, že jim do této části hangáru zmizel elektrický přívod. Iniciativně se vzniklé pauzy chopili lidé z VGC a velice humorným vystoupením se dražily nalezené předměty za startu a ze sprchových kontejnerů. Dorazil náš polský kamarád Miroslaw s Fokou. Ulf odjel z Krajánkem na start, ten den si konečně trochu zalétal. Já s Jirkou jsme se jeli podívat do města, poobědvali jsme velmi chutně v klimatizované restauraci, nakoupily nezbytnosti jako balíky z vodou a chleba. Došli jsme až k vyhlídce na Dunaj. Létání toho dne bylo o trochu vydatnější, 31 navijáků a 54 aerovleků. Nejdelší let byl se švýcarským Moswey (3°21´) a T 21 (2°32´) z navijáku. Večer opět v kempu u vína, tentokrát se slovenskými majiteli O. Roseckého Pionýra Jánom a Boženou.
Pátek 4. 8.
Dnes byl začátek brífinku opožděn jen o 5 minut. Piloti nejdelších včerejších letů byli odměněni dárky od sponzorů. Od rána trochu pofukoval vítr, a i když foukal odněkud ze Sahary, přinášel malé osvěžení s nadějí zlepšení termického počasí. Ulf dopravil Krajánka opět na start. Jirka si trochu polétal se žlutou Bejbinou berlínských kamarádů. Zakusil i nepříjemný zážitek, když při nahazování vlečné Bellanca Scout došlo ke vznícení benzínových výparů v motorovém prostoru. Během minuty byla vlečná v plamenech. Lidé honem odstrkávaly do bezpečné vzdálenosti své dřevěné miláčky, místní marně sháněli na startu povinný služební hasičák, několik lidí pohotově vytáhli malé hasící přístroje ze svých nedaleko zaparkovaných aut, když v tu začaly vybuchovat nádrže v letadle. Nesl jsem zrovna kolegům vychlazenou láhev s minerálkou, když mně za zvuků sirény předjelo hasičské auto. Bylo už pozdě. Z letadla zbyl jen požárem pokroucený skelet a kruh vyhořelé trávy.
Touto událostí byl samozřejmě poznamenán „národní večer hostitelů“ s gulášem a štrůdlem (za 7€) a vystoupením jazzové skupiny Erika Kertész Avenue.
Toho dne bylo 36 aerovleků a přibližně stejně navijáků. 21 letů bylo delších než hodinu. Nejdelší lety dne: Weihe 3°02´ z aerovleku a Moswey z navijáku 2°49´.
Sobota 5. 8.
V časných ranních hodinách mne probudil silný vítr, jenž nemilosrdně cloumal mým stanem. Okamžitě jsem vyběhl na plochu před hangáry, kde stálo po celý čas množství ukotvených větroňů pod širým nebem. Tam už bylo hemžení domorodců a i dalších účastníků sletu. Potkal jsem Ulfa, který mi potvrdil, že Krajánek byl od večera v bezpečí hangáru. Postupně jsme tedy téměř všechny venku kotvící větroně uklidili pod střechu. Pomáhal jsem Holanďanům, protože povely v jejich jazyku byly přece jen srozumitelnější, než maďarština domorodců. Nakonec ještě dorazil Jirka s dalšími kotvami, ale už nebyly zapotřebí. Ke stanu jsme se vrátili někdy v půl čtvrté. Pohledem na radarové odrazy bylo vidět, že nás asi 150km severně míjela mohutná bouřka, zde se projevil jenom „průvan“ jejího jižního okraje. Dali jsme si na lavičce u stanů s Ulfem ranní cigáro a pivo, vítr zeslábl, nespadla ani kapka a tak jsme opět zalezli do pelechů.
Brífink začal kupodivu přesně načas. Dnes nás čekají mírnější teploty,“jen“ do 35°C. Fouká mírný severozápad. Dnešní sobota je ve znamení oldtimerů, odpoledne tu má být „spanilá jízda“ starých automobilů a již po skončení brífinku přiletěly motoráky Kánya a Gawron s hvězdicovými motory z klubu Gold Oldies Budaörs. Nalétalo se přes 100 hodin, 55 aerovleků a 25 navijáků.
Nejdelší let z navijáku T.21Sedberg 4°41´a 4°59´ Moswey z aerovleku. Christ. Ueckert s Minimoou si zapsal do OLC 134 km přelet.
Neděle 6. 8.
Letový provoz je zrušen v očekávání příchodu studené fronty. Připojili jsme se s Jirkou k výletu „Brazilce“ Johanese, který se vydal pátrat po křídlech z jeho Bergfalka Mü13D, která v roce 1989 věnoval do připravovaného muzea v Budaörs. Na tehdejší IVGR zde v Maďarsku totiž při tvrdém přistání byl jeho trup zcela zničen. V Budaörs nakonec slibované muzeum z nedostatku finančních prostředků nevzniklo, ale dozvěděli jsme se, že křídla jsou nejspíš na letišti Atkar u Gyöngyös, kde sídlí další parta nadšenců do oldtimerů. Jedno z křídel jsme zde opravdu objevili a Johanes si vyjednal jeho převoz do muzea v Mnichově. V jejich hangáru bylo kromě anglické Ka 2 a Cobry 15 několik opravdu zajímavých letuschopných historických motoráků. Na zpáteční cestě jsme při průjezdu Budapeští potkali mocnou bouřku studené fronty. Večer na letišti s rockovou kapelou Meteorite s noční bouřkou a lijákem.
Pondělí 7. 8.
Zataženo nízkou oblačností, dopoledne mrholí. Výlet do průmyslového města Dunaujváros.
Úterý 8. 8.
Slunečný den po přechodu front slibuje plachtařskou termiku. Jirka sedá do Standard Austrie, Ulf do Antonova A-15. Oba si s těmi „véčky“ (motýlkové ocasní plochy) polétali více než hodinu.
jm.